Tréninky Taeron Blackfrost

Goto down

Tréninky Taeron Blackfrost

Příspěvek pro Taeron Blackfrost za Tue Nov 06, 2018 7:52 pm

Místo: Tréninková parcela královských vojáků
Počasí: Východ slunce, příjemné teplo
Trénink magie + výdrže

Mladý lord, již poněkud znechucen všemi formalitami, které zde musel dodržovat, za ostrého svitu ranního slunce vyšel z kasáren. Rozhodl si svou dlouhou chvíli zkrátit tréninkem. Pro mladého chlapce, který stále lačnil po akci to byl vítaný odpočinek. V komnatách hradu se trénovalo jen těžko, a tak zavítal za velitelem královské stráže, který mu s radostí půjčil tréninkovou halu. Také se ho snažil přemluvit ke službě, avšak Taeron si byl jist, že to myslel spíše jako vtip, než opravdovou nabídku práce. Třebaže by možná chtěl, nemohl onu nabídku vzít. Vstoupit do královské stráže znamenalo vzdát se rodu, čehož se nemohl dopustit. Byl jediným nástupcem, a tak jeho osudem bylo vládnout. Spěšným krokem zdola pár schůdků, jež se tyčily před nejrozsáhlejším pískovým cvičištěm. Rozhlédl se kolem, načež se po jeho tváři rozlil široký úsměv. Pohled na prázdné cvičiště mu vléval život do žil. Téměř poskočným krokem si to namířil k poličkám se zbraněmi. Nemínil žádnou z nich použít, chtěl poličky pouze využít jako odkladní místo. Složil si věci, které nepotřeboval, včetně své lněné košile, načež do ruky uchopil svůj  meč, jež se pyšnil čepelí z černého kovu. Měl jej rád, již mnohokrát mu byl dobrým nástrojem, avšak větší důvěru choval ke své dýce, jež se mu houpala za opaskem. Na cvičišti byl klid. Nikde nebyl slyšet zvuk šesti páru nenechavých tlapek. Taeron tentokrát nechal svou smečku v zámku. Plavovlasý chlapec se přemístil do středu cvičiště, kde bylo rozmístěno několik klád. Poškození od oceli na nich bylo znatelné, avšak stále stáli. Stoupl si mezi ně, načež zavřel oči. Zhluboka se nadechl. Notnou chvíli pouze strnule stál sbírajíc soustředění. Když byl připraven, vyňal přiměřené množství bolesti ze svého nitra a poté ho nasměroval do své zbraně. Černá čepel meče začala vydatně zářit. Otevřel oči a další úsměv se objevil na jeho líci. Konečně trocha zábavy. Jeho ruka třímající lehký černý meč se rozmáchla. Čepel letěla vstříc jednomu z kmenu a když se střetli, nepříčetné ocelové zuby jej přeťaly jako by snad kláda byla z látky. Taeron neotálel. Hbitě se otočil a kládě, jež byla za ním též zasadil pár mířených úderům. S každým výpadem vydechl z plic úctyhodné množství vzduchu. Mohlo se to zdát komické, avšak tento zvyk přidával na razanci a pomáhal k zlepšení výdrže. Vytáhl meč z nedalekého cíle, načež se vyhnul příchozímu útoku, jehož scénář si sestavil v mysli. Další dávka červený paprsků mířila do pravé nohy. Jeho holeň se rozzářila červeným světlem. Svou nohu vymrštil do vzduchu, načež se značnou razancí jednoho z dřevěných bojovníků odkopl. Kláda za doprovodu dunivého zvuku dopadla o pár metrů dál. Útok pokračoval. Téměř akrobatickým skokem se vyhl šípu, který na něj vyslat další z bojovníků. Byl vcelku daleko. Nedosáhl na něj. Paprsky z nohy opět přesměroval do čepele, načež se přikrčil v kolenou, čímž snížil své těžiště. Ostražitě sledujíc lučeštníka, čekal. Teprve když po něm vypálil, rozběhl se. Taeron využil prodlevy mezi výstřely. Když se nacházel před kládou, jež pro něj představovala lučeštníka, hbitým pohybem jí prořízl hrdlo. Za jeho zády se nacházel poslední bojovník. Jeho ruka rychle klesla k opasku a uchopila dýku, která téměř okamžitě potom letěla vzduchem. Dřevěný bojovník padl mrtev k zemi. Plavovlasý chlapec vítězně zaklonil hlavu. Hledíc na ranní nebe zhluboka oddechoval. Když se jeho srdeční tep vrátil do obvyklého rozsahu, svůj meč položil ke zbytku svých věc a opět si to namířil k dřevěným bojovníkům. ,,Omlouvám se chlapci, ale říkali jste si o to." prohodil k jedné kládě, která byla přetnuta na dvě části. Našel nejzachovalejší kmen, který opět postavil. Zvedl pěsti do úrovni své brady, načež si jednou nohou mírně zakročil. Zavřel oči, energii poslal do rukou, které se rozsvítili povědomým odstínem červené. Náhle Taeronova pěst proťala vzduch a váhou celého jeho těla zasadila kládě nepěkný úder. Dřevo slyšitelně zaúpělo. Následovala další pěst. které mířila do druhé strany nebohého cíle.  Cvičištěm se rozléhaly zvuky tlumených úderů. Taeron se držel. Snažil se vydržet co nejdéle. Byl odhodlám kládu zničit. Úder za úderem se kláda pomalu podvolovala jeho vůli. Každý úder byl silnější, než předchozí. Byly poháněné vztekem. Bum! Bum! Dřevo stále odolávalo svému osudu. Bum! Jeho klouby začali červenat krví. Bum! Náhle dřevo zaúpělo více, než mělo ve zvyku. Chlapec lačníci po vítězství nad dřevěným bojovníkem přesměroval veškerou energii do své holeně, načež razantním kopem zasadil poslední úder. Kláda se rozletěla na kusy. Vyhrál.
avatar
Taeron Blackfrost
Lord Blackfrost

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 04. 02. 18
Loajalita : Ledospár

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru