Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Goto down

Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Lunienne Naeryen za Tue Nov 06, 2018 4:31 pm

Místo: Smaragdové řeky - sál → královnina komnata
Počasí: Provazce vody se snášejí na zem, která je vítá s otevřenou náručí. Dokonce i nebe pláče nad ztrátou moudrého vládce Dračích Plání.
Doba: Před dvěma lety. Chvíle, co se dozvěděla, že král a Vládce Dračích Plání zemřel.
Pořadí: Lunienne → Dean

Z nebe nepřestávaly padat provazy vody. Lunienne stála okna a sledovala, jak si kapičky nacházejí cestu po tabulkách skla. Počítala každičký den, kdy by jí měl přijít dopis od Lorda Dracaryona. Pokaždé, když se jí do rukou dostala obálka s jeho pečetí, byla štěstím bez sebe. Nikomu neřekla o své slabosti pro něj. Proč tak často jezdí do Dračích Plání. Vždycky si našla jakoukoli záminku, aby viděla svého milého. Nutno podotknout, že jejich vztah zůstal pouze na platonické. Dalo by se říct. Oba dva ctí svátost manželskou a Lunienne by nechtěla rozvrátit jeho rodinu. Jeho manželku respektuje, ale zároveň na ni dost žárlí. Chtěla by ho mít pro sebe. Je to sobecké? Ano. Chtěla by se octnout v jeho hřejivém objetí a slyšet ta něžná slůvka, která jí mnohdy šeptával. Pokaždé, když byli sami v zahradách, přivinul ji k sobě a vlípnul jí malý polibek do vlasů. Svou manželku miloval, ale ne tolik jako tohle děvče, které ho dostalo svou krásou, elegancí a snad i intelektem. Obejme si ruce pažemi. V hlavě jí zní jeho sametový hlas, který vždycky volal její jméno. Když ho slyšela, rozechvěla se jí kolena a dech se jí zrychlil. Byla zamilovaná. Už jen kvůli jeho manželce to hodně skrývala a dávala si pozor, aby ty návštěvy nebyly zase až tak časté, ale bylo to ubíjející. Dělit se s ní o Regase? Srdcervoucí. Zavře oči a vzpomene si na jejich poslední návštěvu. Regas si ji k sobě uprostřed květinových záhonů přitáhl a zahleděl se jí hluboko do očí. Pohladil ji po tváři. Ona ho varovala, že tohle dělat nesmějí, aby to neviděla jeho manželka. Také nechtěla nijak rozhněvat boha, ale tohle bylo silnější než oni dva. Regas se sehnul a uzmul si její rty v jemný polibek. Přidal ještě jeden a následně si ji přitiskl k sobě. Miluji Tě, Luni- Myšlenky a představy jí přerušil hlas posla, který ticho v místnosti přeřízl jako ostrý šíp. "Lady Naeryen!" Zadýchaně přiběhne a Lunienne se bleskurychle otočí. "Dopis z Dračích Plání!" Na tváři se jí objeví široký úsměv a jde sluhovi vstříc. Dopis vezme do rukou a prohlédne si pečeť. Ano, určitě jí píše Regas. Je šťastná. Poruší pečeť a dopis otevře. Vytáhne list papíru a začne číst. Úsměv na jejích rtech se pomalu vytratí a vystřídá ho zoufalý a nechápavý pohled. "Co se děje, má Lady?" Zeptá se sluha nechápavě, když vidí výraz své paní. Lunienne začnou samovolně stékat slzy po tváři. "Král Dracaryon je mrtev." Slova jí nejdou skoro vyslovit. Jsou tak těžká a každé slovo zatluče od jejího srdce další klín. Nechce tomu věřit. "Vyvěste černé prapory a vyhlaste v zemi smutek za zemřelého mírotvorce." Snaží se udržet aspoň trochu emocí na uzdě, ale vůbec se jí to nedaří. "Jste v pořádku, má paní?" Optá se sluha starostlivě. "Odejdi... HNED!" Je zraněná. Další milovaný člověk ji opustil. Teď už zůstala na všechno jenom sama. Celá její rodina je pryč. Teď je pryč i její láska. Krutý, krutý svět... S brekem se rozběhne chodbami hradu a zabouchne se ve své komnatě. Sedne si do rohu místnosti a přitáhne si kolena blíže k tělu. Nero je překvapený, co se děje, tak přijde blíž ke své přítelkyni. Lehne si vedle ní a položí si čumák k vedle jejích nohou. Sparky se také přisune blíž, ale Lunienne jim nevěnuje žádnou pozornost. Její srdce puká nad ztrátou milovaného a nemůže zastavit vzlykot.
avatar
Lunienne Naeryen
Lady Naeryen

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 31. 01. 18
Age : 22
Loajalita : Smaragdové řeky

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Dean Vallois za Tue Nov 06, 2018 5:21 pm

Počasí venku nebylo zrovna uzpůsobené pro nějaké vycházky a tréninky lukostřelby nebo ohánění se s mečem, jakoby snad jeho meč nebyl už tak dost poničený, že ano. Co zbraně, hlavně Korin by mu vykloval oči, kdyby ho vyhnal do tohohle počasí, možná proto mu teď dřímá na rameni a není na svém bidle v jiné části hradu. Být jinde, asi by ho už za tohle zabili. Byl několikrát upozorňován, že by měl mít jeho jestřáb nasazenou čepičku, aby si nemohl po hradě lítat, jak se mu zachce, co kdyby někomu ublížil? Neublížil, byl cvičený tak, že se na krok bez povolení nevzdálil a navíc mu lidské maso vážně nechutnalo. Rád ale postrašil kolemjdoucí čepýřením a rádoby bojovým postojem, kdy by Dean přísahal, že v tu chvíli slyší smích. Zvířecí smích. Bylo to absurdní, ale aspoň mu nikdo nic nemohl, dokud by sama lady Naeryen neporučila, ať se toho ptáka zbaví. Tak mu tedy stále dřímá na rameni, což ho díky koženým nárameníkům vůbec nevyvádí z míry, i kdyby se Korin sebevíc do kůže zasekl svými drápy. Tak nějak neví, do čeho by kopl, zrovna nebyl nikde potřeba a tak sledoval všechno dění kolem, jen aby si našel nějakou zábavu. Všiml si posla, ale nevěnoval tomu větší pozornost, věděl, že přichází  dopisy z ostatních území. On sám jako dítě cestoval s bratrem a s otcem kvůli správě města a stejně tak čítával s otcem mnoho dopisů, sám se ale do politiky nijak nevměšoval. Takhle jen vždy ukojil dětskou zvědavost, víc tomu ani rozumět nemohl. Kroky zastaví kdosi pospíchající kolem něj pryč, jakoby vyvedený z míry. Rychle natáhne paži a zastaví služebníka silným stiskem. "Kam ten spěch, co se stalo? Je něco s lady? Zkus zalhat a rozčtvrtím tě jako... papír." Zrovna nemohl najít lepší přirovnání, ale Korin to hravě dorovnal svým intelektem ptáka zabijáka. Nebylo asi nejrozvážnější podezřívat služebnictvo hradu, ale hrozba se mohla objevit odkudkoliv, kdokoliv mohl být zrádce a on byl přece jen osobní stráž. Možná ta jistá nepotřebnost jeho služeb v momentální chvíli, donutila mladého muže, aby se jako stráž a ochránce činil. Teď a tady. Zůstal později stát jako opařený, když se dozvěděl o tom, co se stalo v Dračích pláních. Dokonce by i přeslechl zvuk utíkajících chodidel, jež se na parketách při troše ticha melodicky ozýval. Vlastně přeslechl, to Korin se rozletěl směrem k původu zvuku, nebyl hloupý, na jestřába. Dean se více služebníkem nezabýval, kvapně vyrazil za Korinem a zůstal stát před zavřenými dvěřmi komnaty vládkyně Smaragdových řekl. První, co mu přišlo na mysl, nebylo vlastně vůbec nic dobrého, proto se hned dal do agresivního otevírání dveří, ať už je zničí, nebo ne. "Nebojte se, má paní. Už jdu!" Ozval se a dál bojoval s dřevěnou saní v podobě dveří. Poddokonalou myšlenkou udělal pár kroků zpět a proti dveřím se rozeběhl. No vida! Povolily. Povolily dostatečně dobře na to, aby se Dean rozplácl jak široký tak dlouhý, rychle se ale zvedal připraven čelit dalšímu nebezpečí. K jeho překvapení tu mladá lady seděla v slzách a jeho nepřítel byl zcela imaginární, pokud teda nebyl tím pláčem. Na jeho tváři se objevil zmatený výraz. "Omlouvám se, huh. Stalo... Stalo se něco?" Slova mu najednou nepřicházela na jazyk a jediné čeho se dočkal bylo klovnutí do hlavy od jeho přítele, aby si pamatoval, jaký je hlupák.
avatar
Dean Vallois

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 04. 11. 18
Age : 28
Loajalita : Smaragdové řeky
Motto vaší postavy : "Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Lunienne Naeryen za Tue Nov 06, 2018 5:40 pm

Stále pláče a nehty si zarývá do kolenou. Zanedlouho je tam bude mít nepěkně otlačené, ale konec konců... Nikdo to neuvidí. Pouze ona, až se půjde koupat. Nebo utopit. To je věc druhá. Ne, tyhle myšlenky jsou hřích... Napomene se, ale místo toho, aby se zvedla a šla samu sebe rozptýlit, tak se jí z hrdlo vydere další zavzlykání. Vlasy jí neposedně spadnou do tváře a díky slzám se jí lepí na obličej, takže ta elegantní, půvabná a seriózní lady je náhle pryč a kdokoli sem vejde, tak uvidí spíše hromádku neštěstí nebo nějakého bubáka. Nero se ji snaží uklidnit, ale bez výsledku. Lunienne si přehrává všechny chvilky s Regasem a to její pláč ještě přiživí. "Slíbil jsi, že se mnou budeš na vždycky." Ano, byla tehdy ještě trochu naivní... Ale ta dětská naivita se s tímto dnem vytratila jako mlha v pozdním ránu na lesní mýtině. Nero zvedne hlavu. Zaslechne spěšně kroky ještě dříve, než ona. Jeho paní je příliš zaměstnaná svým smutkem na to, aby si něčeho všímala. V pokoji se u podlahy objeví mlha a nevypadá to tak, že by chtěla ustoupit. Vznáší se tam a nezajímá ji, že uprostřed pokoje se mlha obvykle netvoří. Může za ni Lunienne.
Zvedne prudce hlavu, když zaslechne známý hlas. Byl to Dean. "Dejte mi všichni pokoj..." Zavzlyká tiše a zase složí hlavu do dlaní. Dean se snaží vyrazit dveře a ona si ještě víc křečovitě sevře kolena. Nechce ho vidět, nechce vidět nikoho. Chce jen, aby ji Regus objal. Aby byl s ní...
Dean dveře vyrazí a Nero dost hlasitě zavrčí, protože tenhle způsob příchodu se mu vážně nelíbil. Nicméně se zase uklidní a hlavu položí zpátky vedle Lun. Ta ani nezvedne hlavu. Nechce, aby ji viděl tak uplakanou. Nechtěla, aby ji někdy v životě někdo viděl takhle brečet. A on? Viděl ji už poněkolikáté. Jako děti se znali a když spadla a ublížila si, tak on byl ten, který naříkající a plačící princeznu přinesl do bezpečí. Ale od dětství se toho hodně změnilo. Oba dva dospěli a ona už před ním nebrečela. Nikdy. Až doteď. Nechtěla se tak ztrapnit. "Jdi pryč!" Zajíká se a s dalším sevřením kolen se mlha v místnosti o něco zvedne. Kdyby byla v dobré náladě, tak by se jeho pádu možná i zasmála, ale teď to nejde..
avatar
Lunienne Naeryen
Lady Naeryen

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 31. 01. 18
Age : 22
Loajalita : Smaragdové řeky

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Dean Vallois za Tue Nov 06, 2018 5:59 pm

Povzdechne si, neví v tu chvíli, co by mohl říct. Korin zasekne svůj pohled na zvířecí společníky v místnosti, jakoby je chtěl sežrat. Takhle se mu od Deana nechápavého pohledu. Dost možná byl ten pohled spíš směřovaný na mlhu v místnosti než na to, jak se tváří jeho jestřáb. Lehce máchne rukou, když ho po několikáté počastuje klovnutím, on přece ví, že musím něco udělat. Korin vzlétne a usadí se v komnatě tak, aby byl v dostatečné vzdálenosti a mohl všechno sledovat. Nejraději by promítl Deanovi jak právě vypadá, se vzkazem "Podívej, jakej seš blbec.", jakoby to už sám nevěděl. Na tváři ochránce se objeví zamračení a on z hlasitým odkašláním přejde ke dveřím. "Jak si Vaše ctěná výsost přeje." Zabručí a ozve se zavření dveří. Chvíli ticha ale přeruší kroky směrem k ní. "Ehm, ne. Pořád jsem tady." Vážnost mu přímo srší z hlasu, když se pomalu odváží udělat další kroky k ní, pohled na její zvířecí společnost byl asi stejný, jako ten jestřábí. Bál se? Vždyť to byly kočičky. Větší kočičky. Nebo něco takového. "A neodejdu, dokud se nedozvím, co se děje." Zamračí se, v jeho hlase se ale více zrcadlí starostlivost, kterou Lunniene mohla hravě poznat, protože na ní takovým hlasem mluvil často, hlavně v minulosti, když sebou někde plácla. Nedí se říct, že byli oba dříve nějak zodpovědní a opatrní, ale to k dětským hrátkám patří. Teď to bylo jiné, stojí tu za jiných okolností, ale stále připraven být jejím přítelem, proto v následující větě jde formalita stranou. Pomalu přejde do kleče, stále ale ostražitý vůči jejím mazlům. "Notak, malá Lunnie, nechceš mi říct, co tě trápí?"
avatar
Dean Vallois

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 04. 11. 18
Age : 28
Loajalita : Smaragdové řeky
Motto vaší postavy : "Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Lunienne Naeryen za Tue Nov 06, 2018 6:15 pm

Nezvedá hlavu. Nechce ho vidět. Teď by nejraději jela do Dračích Plání a přesvědčila se, že na ni někdo jen přichystal krutý žert. Že třeba Regusova manželka přišla na to, že se mají rádi a chtěla ji potrestat. Všechno by bylo lepší než toto. Dean ji poslechne. Koneckonců je to jeho povinnosti. Poslouchat ji. Jak pošetilé. To ona většinou poslouchala jeho, protože byl starší a malé děti ve většině případů ty velké následují a napodobují. Vzhlížejí k nim. Dean skočil z pařezu? Lunienne musela taky. Skočil do jezírka? Taky skočila. Kde jsou ty časy. Teď si nemůže dovolit se jen tak vymáchat mezi lekníny. V téhle chvíli spíše to jezírko vypláče. Nero nevraživě pozoruje opeřence a Sparky se připravuje ke skoku, aby si s tou péřovou koulí hrál. Nero jen zvedne packu a v letu Sparkyho přišpendlí k zemi a nechá na něm položenou svou těžkou tlapu. "Proč jsi nešel pryč, když jsem ti to řekla..." Mumlá vzlykavě do svých kolenou a Dean se bude muset snažit, aby jí pořádně rozuměl. Má o ni strach. Starost. Zná ten hlas, to, jak ji vždycky brání a stará se oni, když je na tom nejhůř. "Nechci o tom mluvit..." Pípne a aspoň otevře oči, aby se podívala na podlahu před svými chodidly. Nero probodává Deana pohledem, když se k Lunienne přibližuje a když si k ní pomalu kleká. Vycení na něj zuby, ale pak si odfrkne a hlavu položí na zem. Dean náhle změní tón hlasu a dokonce i mluvu. Lunienne to překvapí. Tohle už dlouho neslyšela. A navíc ji takhle nikdo neoslovil už pěknou řádku let. Stále si objímá kolena, ale zvedne obrečený pohled ke svému ochránci. "Král je mrtvý." Hlas se jí zlomí, jak se snaží nevzlykat, ale velké slzy se jí dál kutálí po tvářích. "Regus je mrtvý." Propukne v další pláč a roztřese se. Mlha se znovu o kousek zvedne a Nero se podívá na Deana takovým pohledem, kterým by mu nejraději naznačil, že pokud něco neudělá, tak ho sežere. "Proč je mrtvý?!" Rozzlobí se plačtivě Lunienne a se zoufalstvím v očích se střetne s pohledem Deana. "Slíbil, že mě nikdy neopustí." Špitne tichounce a hledí na podlahu pod Deanovýma nohama.
avatar
Lunienne Naeryen
Lady Naeryen

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 31. 01. 18
Age : 22
Loajalita : Smaragdové řeky

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Dean Vallois za Tue Nov 06, 2018 8:59 pm

Kdyby byla nějaká možnost, jak tohle všechno vyřešit, dal by za to veškeré svoje úspory, které za ta léta nastřádal nebo... naspořil? On nekradl, on jenom nacházel. Bral bohatým a neslušným, pomáhal chudým a dobrým. Jenže tady se to takhle vyřešit nedalo, jediné co uměl je spojit se s tím opeřeným ničemou, co si tu tak spokojeně dřepí a sleduje zvířecí osazenstvo. Skoro by se dalo sázet na to, kdo koho první sežere. Zřejmě by jim stihl vyklovat oči dřív, než by strávili jeho druhé křídlo. Nechutná představa, ale myšlenky mu utíkaly pryč, zatímco se 'snažil' vyřešit v hlavně ten rébus, jak vlastně plačící děvečce pomůže. Nad jejím mumláním se musel zasmát, leč jí pořádně neslyšel, věděl, o čem by asi mohla hovořit. Byla to vládkyně, významná osoba. Lady a k tomu vládce, co byl on? Ser. Kromě toho, že to znělo jako sýr, byl rozhodně o několik pozic pod ní a měl by její rozkaz bezmezně splnit, ať už je jakýkoliv. Zřejmě by se na počkání nezabil, ale pokud ho nezabije tahle ignorace jejích slov, tak už nic jiného. "Copak jsem ěkdy odešel, když si mě o to žádala? Nikdy a teď to měnit rozhodně nehodlám." Poví s nostalgií v hlase, když se mu před očima vybaví malá tmavovláska, která s naštvaným ksichtíkem dloube do jeho hrudi a dětským hláskem ho posílá daleko pryč, ať si trhne nohou, že se s ním kamarádit nebude. Vlastně se jí ani nediví, diví se jedině tomu, že tady vůbec ještě stojí, vždy ji provokoval a všemožně zlobil, když to bylo možné.
Nejistě polkne při pohledu na jejího tygřího společníka, nerad by skončil jako tygří svačinka, i když, jak se zdá, to Korina usazeného na rámu postele nijak netížilo. Nespokojeně mlaskl a rychle začal přemýšlet. Lunniene mu neřekla nic, co by se nedozvěděl už na chodbě, netušil však, že by jí taková věc tolik sebrala. Bylo normální držet smutek za padlého krále, ale tohle bylo víc než smutek. "Má paní... Lun..." Neváhá a strhne jí do své náruče, možná trochu pevněji, aby se mu na první pohled nevysmekla, ale to se rázem promění v opatrné obětí. Ve vřelé obětí přítele, který nechce vidět svoji blízkou ve špatné náladě. "Smrt je normální věc. Vím, že jste byli dobrými spojenci, ale to tě to tak sebralo, maličká?
avatar
Dean Vallois

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 04. 11. 18
Age : 28
Loajalita : Smaragdové řeky
Motto vaší postavy : "Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Lunienne Naeryen za Wed Nov 07, 2018 10:40 am

Měl pravdu. Nikdy neodešel, i když ho posílala všude možně. Jak mohla předpokládat, že odejde teď? Nechce, aby tu s ní byl, protože nerada pláče před ostatními. Ale na druhou stranu je ráda, že tady s ní je. Že může slyšet hlas někoho, koho zná. Ještě není tak úplně sama. Stále pláče a nechce se na něj podívat.
Slzy se jí stále jako velké hrachy valí po tvářích a teď vypadá jako malá holčička, která si natlouklo koleno a nemůže přestat plakat. V jejím pohledu je přeci jen něco víc. Takhle ji už jednou viděl - když byla malá a zmizela její matka s bratrem. Podruhé, když zemřel její otec, tak se snažila být silná. Nechtěla, aby nikdo věděl, jak moc je zraněná. Tak po tmě plakala ve svých komnatách a navenek byla vzornou vládkyní a nástupkyní trůnu. Dean ji strhne do náruče a ona se nebrání. Ruce opatrně obmotá kolem jeho zad a slzy mu smáčí košili. Stále pláče a musí přiznat, že ji ten pláč už vyčerpává. Že potom nejspíše usne jako jako nemluvně. Trochu se odtáhne, když řekne, že je smrt přirozená. Stále se drží jeho rukou a hledí mu do očí. "Miloval mě." Uslzený pohled. Hlas se zlomil a děvče propuklo ještě ve větší nářek a rukama si zakryje tvář, aby se na ni nemusel dívat. "Pokaždé, když jsme tam jeli... Šli jsme na procházku. Povídali jsme si... Čas od času mě objal, ale hodně nenápadně... Nechtěl.. Nechtěl ublížit jeho manželce. Říkal... Říkal, že mě miluje víc než ji." Koktá a dost se zadrhává. Nechtěla to nikomu říkat, ale už to nemohla dál skrývat. Kdo jiný by byl hoden to vědět, než její starší dětský kamarád? "Psali jsme si dopisy... Všechny mám schované." Nemůže utišit svůj smutek, ale aspoň se z toho teď může vypovídat. "Při poslední návštěvě... Regus... Políbil mě." I když vzlyká a slzy se jí kutálí po tvářích, tak se jí na rtech objeví lehký úsměv. Úsměv nad krásnou vzpomínkou, která je teď plna zoufalství. Má knedlík v krku a špatně se jí mluví. "Nechci ho ztratit..." Zvedne k Deanovi pohled. "Miluju ho."
avatar
Lunienne Naeryen
Lady Naeryen

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 31. 01. 18
Age : 22
Loajalita : Smaragdové řeky

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Dean Vallois za Fri Nov 09, 2018 2:06 pm

Tomuhle se říkalo jednoduše prekérní situace. Byl moc empatický na to, aby vymyslel něco vážného, byl zmatený z toho, co se tu začíná dít. Div se sám nerozbrečel, jak mu to bylo líto. Zachovával si ale přece jen nějakou tu chlapskou důstojnost, proto jenom popotáhl, jakoby ho zašimralo v nose, což značila i série grimas, kdy krčil nos sem a tam. Nejdříve pomalu a nejistě, ale potom už opatrně a co nejvíc jí k sobě přitulí, když s jistotou, že se od něj hned nebude sápat pryč, ji konejšivě pohladí po vlasech. Hlavou se mu teď derou myšlenky o tom, co by asi řekl a vysvětloval někomu, kdo by sem teď vtrhl. Nebyl hloupý, očkem pohlédl na Korina, který se celou dobu soustředil spíš na přerostlou kořist, než aby věnoval svému pánu pozornost. Co pánu, svému cvičenému človíčkovi. Chvilku to zabralo, ale vzlétl a nějakým způsobem se dostal pryč z komnaty, aby mohl hlídkovat. Nevadilo, že byly dveře zavřené, on si najde cestu všude, což byla v bojích pro Deana výhoda. No a přiznejme si, že tohle byl také tak trochu boj. Čelist mu sotva zůstane zavřená, když se dozví peprnou informaci. Sám by to nikomu neřekl, vztahy tady byly samy o sobě nebezpečné a on si nechtěl ničím podobným zavařit. No, nečekal by to. Ruka ustane v konejšivém hlazení a sveze se na její rameno, aby jí odtáhl a s vážným pohledem se jí podíval do očí. "Ví to někdo? Lun, řekla jsi o tom někomu?" Neptal se za účelem toho, že chtěl být jako nějaká nejka první, kdo se dozví o jejím tajemství, ptal se kvůli bezpečnosti. Její bezpečnosti. "Víš, má paní, má maličká přítelkyně, pokud by ti někdo ublížil, selhal bych jako osobní stráž," věnoval jí jeden dlouhý pohled, "Jestliže se ale budeš trápit, selžu jako přítel." Hluboce vydechne. Co s tím, naslouchal všemu, co mu sdělila, ale co s tím? Tohle je víc než prekérní situace.
"Pověz jen, máš ty dopisy schované pečlivě? Nejraději bych, aby si je spálila, ale vím, že to neuděláš." Poví s vážným hlasem, chápal ji, jistě na něj chtěla mít nějakou vzpomínku, stejně jako on má stále ten prokletý zásnubní prstem. Chápal ji víc, než bylo zdrávo. Věděl moc dobře, jaké to je, ztratit milovanou osobu. Možná jen s tím rozdílem, že Callantha nebla mrtvá, i když by asi pro něj bylo méně bolestivé, kdyby byla. Nepatrným cuknutím se vrátí z ohavných myšlenek zpět do reality a všechnu svoji pouornost znovu věnuje Lunniene. "Nemohu ti pomoci od bolesti, princezno, tu si v sobě člověk nosí navěky. Pokud ale bude něco, co mohu udělat, řekni."
avatar
Dean Vallois

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 04. 11. 18
Age : 28
Loajalita : Smaragdové řeky
Motto vaší postavy : "Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Lunienne Naeryen za Mon Nov 12, 2018 1:54 am

Pláče. Řekne Deanovi všechno. Potřebovala, aby ji alespoň někdo ukonejšil. Chtěla, aby ji někdo objal. Stalo se tak, ale o moc lépe jí není. Každopádně je to lépe, než kdyby tady byla úplně sama. Dean ví, kdy má přijít na scénu. Podívá se jí zpříma do očí a ji to snad i překvapí. "N-ne!" Vyhrkne šokovaně a skoro se udusí jednou ze svých slz, která jí vlétla nějak špatrně do krku. Zakucká se, ale nakonec se její hrdlo rozhodne, že se nenechá zabít vlastní slzou. "Neselžeš." Zakroutí rozhodně hlavou, ale zatím nedokáže přemoci smutek. Je to příliš brzy. Příliš čerstvá zpráva. Bylo by vůebc v pořádku netruchlit? To jistě dělaji lidé bez duše. Ti se jen přetvařují a všechno je pro ně hra. Pro ni ne, i když by to bylo jednodušší.
Dean řekne, že by bylo nejlepší, aby ty dopisy spálila. Vrhne po něm šokovaný a nesouhlasný pohled. Pootevře ústa a už ho chce začít hubovat, ale pak sklopí provinile pohled. Má pravdu. Neměla by ty dopisy mít, protože by se to mohlo obrátit proti ní lusknutím prstu. "Mám je schované, ale... Myslíš, že znáš lepší skrýš?" Stále vzlyká a lape po dechu jako ryba na suchu. Ten pláč je dosti únavný. Kdo by byl řekl, že hodina pláče unaví člověka stejně jako dvě hodiny cvičení. Začne souhlasně kývat hlavou. Je tady jedna věc, kterou může udělat. "Zůstaň tady se mnou, prosím." Požádá kňouravě a víc ho obejme. Nechá se dál objímat a i když nechce, smutek ji doopravdy hodně zmohl. Zanedlouho Lunienne usíná an svém osobním stážci a příteli. Tváře mokré od slz a řasy slepené.
avatar
Lunienne Naeryen
Lady Naeryen

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 31. 01. 18
Age : 22
Loajalita : Smaragdové řeky

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Smrt mírotvorce - Lunienne Naeryen a Dean Vallois

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru